Pikula

Rád se vracím k tomu co tady bylo, je to pro mě extrémně důležité, protože nás to dělá námi. Což platí i pro ty méně lichotivé kapitoly z moravské vinné historie, jako třeba pikula. Slovo, které jsem slýchával hodně během svého dětství devadesátkách, jako pejorativní místní výraz pro druhák (neboli piquette, jak tomu říkají Francouzi).

Nejspíš si ještě pamatujete, že během socialismu byla mj. regulována rozloha vinohradů na rodinu (konkrétně pouhých 5 arů), tak aby si mohli lidé vyrábět víno pouze pro vlastní spotřebu a nemohli si přivydělávat jeho prodejem. Lidé jsou ale nekonečně vynalézaví (zvlášť v ČR, zvlášť za socialismu a zvlášť když jde o alkohol .), takže se samozřejmě řešení našlo, jakkoli nevábné: pro nedostatek hroznů se do matolin přidala voda, řepný cukr a kyselina citronová a znovu se to celé prokvasilo. Vznikal nápoj, který byl nevalné kvality a vydával se za víno. Bohužel se to občas dělo ještě po revoluci, proto se tehdy taky říkalo, že Bílovice jsou postaveny na vodě. (Ne že by pluly na laguně jako Benátky, ale protože zde šedá ekonomika i stavební aktivita živená prodejem tohoto „vína“ dost vzkvétala.)

Není to něco, na co bychom měli být pyšní, ale dělo se to. A protože rád dávám věcem ze místní historie nový význam a směr, a taky protože naši vlastní “pikulu” dlouho sami pijeme s našimi zaměstnanci jako osvěžující nízkoalkoholický drink (5–7% podle šarže), rozhodl jsem se jí v roce 2020 udělat trochu víc a podělit se i s ostatními.

Děláme ji samozřejmě bez sraček, čistě a transparentně – nikdy bych nenabízel nic, co bych sám nepil, nebo vydával za něco, co to není. Náš recept je: hroznový mošt (jako základ a zdroj cukru), voda (pro zvýšení objemu a snížení potenciálního alkoholu), lehce pošlapané hrozny i s třapinami (pro charakter a tříslovinu) a martiňáky (nezralé hrozny, které obvykle dozrávají až v listopadu na sv. Martina, ale v tomto případě posbírány dřív, aby dodaly kyseliny). Toto celé kvašeno v otevřených kádích, s potápěním matolinového klobouku, dokud neprokvasilo až do sucha. Pak vylisováno a smíseno s rozkvašeným jablečným moštem. Zavřeno pod korunku, kde to znovu prokvasilo a chytlo lehkou perličku, která tomu dává pro mě tolik zásadní energii a extra pitelnost. Neodstřeleno, nesířeno.

Vznikly dvě varianty tohoto "ostatního alkoholického nápoje": bílá je divoká srážka moštu z MT a hroznů z vinice Babušák, tedy Rieslingu, Tramínu, Sauvignonu blanc a Pinotu blanc; červená je neméně zábavná směs moštu z Frankovky a hroznů Cabernetu Franc.

Vyzkoušeno jako pití při práci i legraci (spoiler alert: funguje v obou případech znamenitě). Pikula mě vrací do dětství a jsem rád, že její pověst můžu rehabilitovat alespoň takto, ale přitom zachovat tu původní francouzskou myšlenku lehkého, easy a v dobrém slova smyslu dělného pití, které si na nic nehraje. Proto i ta lapidárně jednoduchá etiketa, kterou vyryla do lina moje žena Miriš.

Kde to sehnat? Zeptejte se mých distributorů nebo zkuste tuto naši Pikula piknik sadu.

Ke stažení:

Bonboniéra

Shopping cart

Nákupní košík

Dokončit objednávku