VINAŘ
=
ZEMĚDĚLEC

Místo - místa, kde to všechno začíná. Vinice vždycky až na prvním místě, i tady na webu.

Měl jsem to štěstí narodit se do vinohradnické obce, vinařské rodiny. Člověku, co pracoval dlouhé léta v pěstitelské školce v Německu, a odvezl si odtud know-how, tehdejší odrůdové trendy a občas i (staré a použité, byli jsme přece jen chudý Východ) vybavení. Všechno tohle jsme pak v potu tváře používali na vlastních - částečně restituovaných, částečně nově koupených - vinicích, kde jsem makal už jako dítě. Díky, tati.

Všechny naše vinice fungují bez herbicidů, pesticidů, průmyslových hnojiv a postřiků. Samozřejmě. Když mluvím o svém víně, obvykle používám slovo „normální“. Nahradilo pro mě dřívější přívlastky jako autentické, naturální, přírodní, přirozené... To co dělám, je pro mě zkrátka normální, netřeba to dál nálepkovat. A vidím to i kolem sebe, u vinařů, co mě inspirují. Jméno na etiketě, kterému víš, že můžeš věřit, je podle mě to nejdůležitější. Mnohem víc než všechny štítky a hashtagy.

Používáme některé biodynamické metody, ale vlastně mě trochu uráží, jak se z toho stává marketing a staví se na odiv. Úplně v rozporu s nějakou antroposofií. Když to děláš, většinou ti tím pádem práce na vinicích zabírá tolik času, že o tom nemáš kdy mluvit. Osobně sahám jen po tom, čemu rozumím a co mi připadá důležité, co reaguje na aktuální situaci ve vinici. “See what you’re looking at,” jak říká šéfkuchař Dan Barber ve své knize The Third Plate.

Toto jsou ony, moje “plochy”. Hřiště. Příběhy. Občas tabula rasa, občas nalinkované historicky. Neřeknu vám, jaký je spon (malý), kolik jedinců na hektar (hodně, většinou) a podobné technikálie. Důležité je, jaký mám k těm místům vztah a proč dávají vína, která vybočují z… normálu.

A VYPADÁ TO TAKTO

Shopping cart

Nákupní košík

Dokončit objednávku