GinTonic

My essay on energy in the bottle, written in 750 liquid words

Když v roce 2015 kvasila ve sklepě první edice tohoto vína, voněla a chutnala po jalovci. Všichni na to pořád chodili a říkali tomu GT, jemná hořkost v chuti byla přímo toniková. (Až se divím, že tehdy vůbec něco zbylo na ostatní.) Byl to pracovní název, který jsme měli napsaný na sudu, ale samozřejmě vínu zůstal.

Založeno na Sauvignonu, který ale vůbec nevoní ani nechutná jako klasická představa o SB. Pamatuju se, jak se mezi vinaři v dědině říkalo, že když nemáš Sauvignon ve sklepě, tak nejsi vinař. Prostě každý se snažil mít aspoň trochu Sauvignonu, udělat ten svůj „kopřivák“ a oslňovat intenzivně aromatickým vínem z časně sbíraných nevyzrálých pyrazinových hroznů. I za cenu rachitidy výsledných vín. Já chtěl víc chuti, něco plnotučnýho, ale zároveň energickýho. Míchaným drinkům moc neholduju, tak jsem si vytvořil svůj vlastní GT. Prostě I am feeling Supersonic, Sauvignon Blanc is my Gin and Tonic).

Hotové víno je vždycky víc než odrůda, proto jsme v roce 2017 k Sauvignonu poprvé přidali část Veltlínu ze stejné parcely. Uděláno ze tří vinic (Oplocenka, Otáhal a Babušák), tj. mix čistého spraše a víc jílovité polohy.

Následující rok jsem tento přístup ještě trochu posunul a všechna White Label vína jsou od ročníku 2018 field-blendy z jedné vinice (nebo maximálně dvou sousedících), z našich top poloh a nejstarších keřů. Konkrétně GT pochází ze dvou kousků skvělé staré vinice Stará Hora: Sauvignon a Rýňák vysazený v 80. letech a 45 let starý Pinot Blanc, který na tamní spraši a černozemi dává opravdu výborné výsledky. A navíc je to skvělý týmový hráč, který nezkazí nikdy žádnou zábavu.

Maximum potenciálu ke zrání a genia loci, minimum macerace na slupkách, která by zastírala charakter. Kvašeno spontánně, obvykle ve starých sudech větších objemů z lokálního dubu nebo akátu, kde leží na hrubých kvasnicích něco kolem dvou let. Nečiřeno, nefiltrovano, nula přidané síry. Normálně prostě.

Příběh White label Stojím si za tím, že nejdůležitější je to, kdo víno vyrobil. Ne odrůda, ne vyhlášená vesnice ve vyhlášený oblasti, protože i těm může karma nepřát a zažijou masakr ve sklepě. Ale jméno na lahvi. Jméno, kterému můžeš věřit, protože dlouhodobě víš, jak pracuje a že ti jeho styl sedí. Proto ta linka Nestarec - můj podpis na etiketě. (Samozřejmě upravený, ten obvyklý podškrab by nikdo nepřečetl.) S grafičkou Terezou jsme tak dlouho odebírali věci, které nejsou podstatné, až zbyl jen Nestarec a jméno cuvée. Purismus uvnitř i venku. Protože dokonalost není, když už nemůžeš nic přidat, ale když už nemůžeš nic ubrat, jak se říká.

Nedělám machra a přiznávám, že jsem k tomu musel dospět - i moje cesta byla lemovaná zlatou ražbou a kudrlinkama jak na parte. Víno na kar, překřtil to tehdy jeden můj kamarád. Jejda. Vzpomínám na to ale rád, je to součást mého vývoje. Jako Edith Piaf: ničeho nelituju.

Kde to sehnat?  Zeptejte se mých distributorů, nebo si pořiďte naši White Label degustační sadu.

Ke stažení:

White Label

Shopping cart

Nákupní košík

Dokončit objednávku