UMAMI

Uber Mega Aromatic Master of Indulgence. I just made that up.

Některé věci vznikají za ideálních podmínek, některé věci vzniknou čistě náhodou a některé věci vznikají z potřeby. UMAMI je ten poslední případ. Mám rád jídlo. Mám rád věci kolem jídla. Mluvení o jídle. Vlastně o něm asi mluvím víc než o víně. Víno je ale vlastně jídlo, takže všechno v pořádku. Každopádně - miluju asijský jídlo. A k němu výrazné, aromatické víno. Jeden z takových těch pairingů, co tě vystřelí a pomůže ti pochopit, že někdy se 1+1 prostě fakt rovná 3 a proč víno a jídlo patří k sobě jako párek a kremžská hořčice. (Sorry, team kečup.) Proto jsem si stvořil svoje UMAMI.

Vzniklo v ročníku 2017 jako cuvée hroznů z tratí Babušák, Stará Hora a Sahary: postaveno na voňavých Tramínu a Pálavě, elektrifikovaný Rieslingem a namnožený Mullerem, aby se dostalo na všechny, co to vidí podobně jako já. Metodologicky taky blend - něco macerace, něco karboniky, něco lisované rovnou. Všeho tak akorát. Volný překlad UMAMI z japonštiny zní chutný, delikátní. Japonsky umím kulový, ale myslím, že jsem to přeložil dobře.

V roce 2018 jsem začal dělat White Labels trochu jinak, jako field-blendy z jedné vinice (nebo maximálně dvou sousedících), z našich top poloh a nejstarších keřů. Maximum potenciálu ke zrání a genia loci, minimum macerace na slupkách, která by zastírala charakter. V tomto případě je to naše vinice Slovenské, kde společně rostou Tramín a Riesling. Za tuto kombinaci vděčím svému otci: měl v nose, když podsazoval vinici Slovenské, a tak se tam neplánovaně ocitly vedle sebe. Vlastně ale starý fígl, tak se to dělalo vždycky. (Ta kombinace odrůd, ne sázet pod parou. I když...) Kvašeno spontánně, obvykle ve starých sudech větších objemů z lokálního dubu nebo akátu, kde leží na hrubých kvasnicích něco kolem dvou let. Nečiřeno, nefiltrovano, nula přidané síry. Normálně prostě.

Příběh White label Stojím si za tím, že nejdůležitější je to, kdo víno vyrobil. Ne odrůda, ne vyhlášená vesnice ve vyhlášený oblasti, protože i těm může karma nepřát a zažijou masakr ve sklepě. Ale jméno na lahvi. Jméno, kterému můžeš věřit, protože dlouhodobě víš, jak pracuje a že ti jeho styl sedí. Proto ta linka Nestarec - můj podpis na etiketě. (Samozřejmě upravený, ten obvyklý podškrab by nikdo nepřečetl.) S grafičkou Terezou jsme tak dlouho odebírali věci, které nejsou podstatné, až zbyl jen Nestarec a jméno cuvée. Purismus uvnitř i venku. Protože dokonalost není, když už nemůžeš nic přidat, ale když už nemůžeš nic ubrat, jak se říká.

Nedělám machra a přiznávám, že jsem k tomu musel dospět - i moje cesta byla lemovaná zlatou ražbou a kudrlinkama jak na parte. Víno na kar, překřtil to tehdy jeden můj kamarád. Jejda. Vzpomínám na to ale rád, je to součást mého vývoje. Jako Edith Piaf: ničeho nelituju.

Kde to sehnat?  Zeptejte se mých distributorů.

Ke stažení:

White Label

Shopping cart

Nákupní košík

Dokončit objednávku