I am not a big wine

Chasing the essential, celebrating the mindful.

Každý vinař chce udělat “velké víno” a podřizuje tomu vše. Terroir, sudy, míchání na kvasnicích... Ne že by to nebylo důležité, ale většina vín, která mi za můj život uvízla v paměti, si nehrála na nic velkého. Prostě měla energii, kterou předala svým konzumentům. Vypita na spravném místě ve správný čas, se správnými lidmi při plácání o všem a ničem. Což je pro mě daleko důležitější. Většina vinařů, kteří mne inspirují tím, jak skvělá vína dělají, o nich stejně nemluví jako o “velkých”.

I am not a big wine, jak prozrazuje jeho jméno, je moje reakce na toto. S radostí budu dělat “malá” vína, když se u nich budu maximálně bavit. Používáme vždy vína s nejlepší energií, tj. obvykle staré keře a málo kontaktu se slupkami. Abychom ji zachovali (a přitom se víno mohlo dostatečně nadechnout a mohlo zrát), používáme neutrální sudy z místního akátu.

Ročník 2017 byl ponejvíc Riesling, k tomu Chardonnay a špetka lokálních odrůd z několika vinic. V roce 2018 jsme to ještě vylepšili: posbírat hrozny z jedné vinice, vylisovat, dát do jednoho velkého staršího sudu, nic nedělat a pak v pravý moment (po zhruba dvou letech na kalech) stočit do lahví. Takto jednoduše chci teď dělat White Labely. Žádná alchymie s odměrným válcem, hledání nejlepší směsi, největšího vína. Myslím, že přiroda nám už namíchala tu správnou velikost všeho. Riesling + mix z písčitých půd vinice Sahary.

Osmnáctky jsou taky první ročník, ve kterém jsme sobě a hlavně našim White Label pokladům dopřáli lahvování i do limitovaného množtví velkých formátů. Čímž jsem přišel o svůj dřívější vtípek "lahvováno do normálního objemu 0,75 litru, takže stejně nemůže být nikdy velké", ale získal skvěle ironickou obří pětilitrovou lahev s nápisem "I am not a big wine", se kterou se navíc dobře mazlí a chodí na party.

Příběh White label Stojím si za tím, že nejdůležitější je to, kdo víno vyrobil. Ne odrůda, ne vyhlášená vesnice ve vyhlášený oblasti, protože i těm může karma nepřát a zažijou masakr ve sklepě. Ale jméno na lahvi. Jméno, kterému můžeš věřit, protože dlouhodobě víš, jak pracuje a že ti jeho styl sedí. Proto ta linka Nestarec - můj podpis na etiketě. (Samozřejmě upravený, ten obvyklý podškrab by nikdo nepřečetl.) S grafičkou Terezou jsme tak dlouho odebírali věci, které nejsou podstatné, až zbyl jen Nestarec a jméno cuvée. Purismus uvnitř i venku. Protože dokonalost není, když už nemůžeš nic přidat, ale když už nemůžeš nic ubrat, jak se říká.

Nedělám machra a přiznávám, že jsem k tomu musel dospět - i moje cesta byla lemovaná zlatou ražbou a kudrlinkama jak na parte. Víno na kar, překřtil to tehdy jeden můj kamarád. Jejda. Vzpomínám na to ale rád, je to součást mého vývoje. Jako Edith Piaf: ničeho nelituju.

Kde to sehnat?  Zeptejte se mých distributorů.

Ke stažení:

White Label

Shopping cart

Nákupní košík

Dokončit objednávku