Moderní víno

Já jsem to v posledních pár letech neměl moc dobře uchopené. Jedna věc je, jak vás vnímají lidé zvenčí - často si vás zaškatulkují a pak už v té škatulce drží celý život. To je ale koneckonců celkem jedno – důležitější je, jak to cítí člověk sám, jestli nám naše počínání dává smysl.

Často je jednodušší říct, co nejsme, než se vymezit pozitivně. Sám jsem se kriticky vyjadřoval k různým “filozofickým” směrům vinařství a často se distancoval od něčeho, za co mě druzí považovali. Byl jsem unavený všema těma nálepkama jako biodynamický, přírodní, nahý, řemeslný, autentický, přidejte dalších 20 synonym.

Každý z těchto přístupů jsem reflektoval, snažil se ho pochopit, udělat si názor a v případě potřeby aplikovat. S žádným z nich jsem ale nesouzněl na 100%, i proto to kroucení se, když mě označovali tím či oním výrazem. (Zároveň nežiju pod kamenem a chápu, že nálepky jsou někdy užitečné, protože nám všem, co se vínem živíme a zabýváme – od vinařů a vinařek přes obchod, gastronomii až po média a konzument*ky – usnadňují práci a orientaci.)

Postupem času mi začalo připadat, že se z určitých ušlechtilých myšlenek stává mainstream. Slepé přejímání něčeho, co nemusí v našich podmínkách fungovat, nebo tomu zas tak nevěříme a děláme to jenom proto, že je kolem toho zrovna hype.

Měl jsem pocit, že z filozofií se staly pouhé návody, které někteří slepě následují. Když to přeženu, pracovat s biodynamickými preparáty každý rok stejně, ve stejných termínech, postupech bez většího přemýšlení, pro mě není zas tak daleko od používání konvenčních prostředků při výrobě vína – obojí je následování určité receptury, bez citlivosti k vlastní aktuální situaci.

Můžu pokračovat dál: naturální víno (teď myslím ve smyslu, v jakém ho používají hlavně Francouzi, tj. zero-zero, víno zcela bez aditiv vč. síry). Opět věc vytržená z kontextu, fokusovaná na jedinou myšlenku: hlavně za žádnou cenu nepřidávat nic. Dogma nad kontext. Řemeslné víno, autentické víno – směry soustředící se na tradiční postupy, tedy spíše na jejich a-historické napodobování, nereflektující možnost využít moderních technologií tam, kde to dává smysl (čímž samozřejmě nemyslím chemii). Terroirové víno, adorace jednoho konkrétního místa, která na piedestal dává jenom tuto jednu veličinu a často ignoruje pozadí, např. kdy byla norma daného terroiru vlastně nastavená, nebo neřeší, jestli onen “terroir” nejede totálně v konvenci.

A tak bych mohl pokračovat dál, ale you get my drift. Platné je jedno a vždycky bude: čím méně se do toho serete a čím méně se pletete půdě, révě a vínu do cesty, tím lepší vaše výsledky budou. Určitě z dlouhodobého pohledu.

I tak mě trápilo, že jsem se nemohl napasovat ani do jedné kategorie. Z každé jsem si bral jenom to, co jsem chápal, čemu jsem věřil, co dávalo smysl v mých podmínkách. Chtěl jsem ale někam patřit, nějakou tu nálepku (haha), a tak jsem si kdysi vytvořil svoji kategorii a filozofii „normální víno“.

Dneska jsem ale našel termín, který je ještě daleko bližší tomu co děláme a chceme dělat: „moderní víno“ a “moderní farmaření“. Čímž se konečně – kudos všem, co dočetli tento můj proud myšlenek až sem – dostáváme k tomu, kvůli čemu celý text vlastně vznikl.

Čo také myslíte slovem moderný?

Musím hned na začátku dát kredit Kai Schätzelovi z Rheinhessen, který s tímto termínem ve významu, v jakém ho vnímám i já, přišel a začal ho aplikovat.

Já jsem si dovolil používat ho stejně jako Kai – možná se někde můžeme lišit v nuancích, ale ve finále nám jde myslím si o to stejné. Kai o tom trochu mluví v našem nedávném rozhovoru – najdete ho v angličtině tady na našem blogu. A jak tu modernitu tedy vidím já?

Moderní víno a moderní farmaření je pro mě syntéza všech zásadních low-intervention směrů. Je to pro mě filozofie, která vychází z hlubokých historických znalostí a zkušeností, a zároveň chápe kontext dnešní doby a soustředí se na budoucnost.

Je to vytvoření systému – ekologického, energetického, sociálního, udržitelného a ekonomického. Je to potlačení monokultury jako takové, a to ve všech z pěti výše zmíněných oblastí.

Obrovské probuzení a postupné uvědomování u mě nastalo zhruba před 7 lety, kdy přišel první opravdu teplý ročník. Popřel mnoho “pravd”, na kterém bylo po staletí naše hospodaření v chladném klimatu založeno. Pak přišlo i přehřátí trhu s vínem a jeho nadprodukce. Nedostatek pracovní síly. Změna chování zákazníků a výměna celé generace pijáků vína. Věci, které nelze přehlížet a je potřeba na ně reagovat, pokud vám záleží na oboru jako takovém.

Moje sklenice je ale vždy poloplná a kolapsy vždy přináší změny. Změny přináší nové zítřky a lepší budoucnost.

Moderní víno je o projevu, který je konzistentní, charakterní a rozpoznatelný. Ne nutně musí platit, že je divné a jen pro úzkou skupinu lidí. Jde o hledání rovnováhy a stavění mostů, rozhodně ne o filozofii postavenou na vymezování se.

Nová vlna, která zachrání svět. Bez přehánění. Sdílejme svoje znalosti a investujme svůj čas do budoucnosti. Pracujme vědomě a chytře, ne všechno se dá vystavět na romantickém pohledu na věc. Věřme sami v sebe, naše znalosti a zkušenosti. Je to víc než esoterické návody. Nedělejme věci jenom proto, že k tomu máme historické důvody, ale i z hlediska toho, co je budoucnost.

Všechno je proces a všechno se vyvíjí, každopádně by to ale mělo být inspirováno přírodou, představovat její transformaci. Terroir je jako partitura, potřebuje interpreta, spolutvůrce.

Vytvořme si každý svoji vlastní cestu, vložme do toho svoji invenci, nekopírujme slepě jiné filozofie a vystavujme se záměrně novým cestám a postupům.

Jestli čekáte, jestli budu konkrétní a vyjmenuju všechny ty slovní obraty jako je regenerativní hospodaření, vitiforestry, drony atd, tak to neudělám. Protože by to byl jenom další návod a stejně ho už všichni znají a možná i aplikují.

Moderní farmaření a moderní víno je mindset, jak k věcem přistupovat, jak na sebe nechat věci působit a jak věcí sdílet s ostatními. Je to hlavně o individuálním přístupu – právě ten vyžaduje nejvíc energie, nákladů a znalostí.

Práce s révovým keřem jako takovým, jako s jednotkou, jako s jednou osobností. Respektování biologie a fyziologie rostlin a půdy a vína jako základ moderního farmaření.

Často přitahujeme stejně smýšlející lidi a komunity, nesnažme se vytvářet víno pro někoho jiného, nemůže to fungovat. Víno je nositelem jistých hodnot. Je transparentní a důvěrné. Moderní víno je otevřené a poskytuje svobodu. Není dogmatické, je fluidní a je to diskuze. Má mantinely, ale kluziště je dostatečně široké.

PS. Dovětkem by mělo být : „change the context, change the content“. Pokud změníme kontext, může obsah nabýt úplně jiného významu. Ostatně i proto tento text vznikl, když mě kolegyně upozornila, že v některých případech může dojít k nepochopení samotného slovního spojení „moderní víno“ a „moderní farmaření“. (Např. můj kolega Martin Vajčner výraz moderní víno používá naopak pro výstupy konvenčního vinaření – aka moderna ve významu poválečného “technologického pokroku”. Pestrý svět!)

V našich očích slovo moderní neznamená bezbřehé, nekritické a necitlivé používání všech “výdobytků” moderních technologií, těžké techniky ve vinicích a enologický pomocníků ve sklepě, jak by si někdo mohl myslet. Předobrazem je pro nás spíše moderní společnost, viděná optimistickou perspektivou: demokratická, pevně ukotvená ve svých hodnotách, propojená a připravená na změnu. Moderní víno a moderní zemědělství je všeobjímající a není to monokultura v našich hlavách.