Král je mrtev, ať žije rutina

To samozřejmě neznamená, že se netěšíme z rodících se vín tohoto ročníku a necítíme pořádnou dávku satisfakce. Byla to dlouhá vegetace, příroda si tentokrát dala na čas, ale naštěstí už víme, že dobré věci trvají a chtějí svůj čas.

To bylo naše heslo této sklizně. Vytrvej, počkej a spoustu věcí se vyřeší samo. Nemyslím tím být pasivní, ale nebýt zbrklí. Dát si odstup a podívat se na věci čerstvýma očima druhý den ráno. Nedělat ukvapené závěry. S věkem tento skillset samozřejmě sílí.

Díky tomu všemu a hlavně díky počasí a přírodním podmínkám trvala letošní sklizeň skoro 2 měsíce – začínali jsem 1. 9. a končili 21. 10. Nesbírali jsme denně, často se čekalo, až budou hrozny v optimální kondici, nakonec celkem 26 sklizňových dní.

Většinu hroznů se nám podařilo dostat domu v perfektním stavu, ale byly samozřejmě i fuckupy, které k tomu patří. Něco uteklo, botrytida se vyvíjela tam, kde neměla; něco dokonce nebylo ani sklizeno, protože kvalita už byla v háji.

Lhal bych, kdybych tvrdil, že všechno bylo zalité sluncem. Nebylo a nikdy není. Ale ve finále jsme se všichni v týmu shodli, že to byl úspěšný rok. Obecně se dá říct, že to bude spíše rok pro bílá vína. Vína, která se po fermentaci začínají čistit, odhalují své tvary a jsou krásně lineární, s rovnou páteří a dobrým dozvukem. Ale je brzy hodnotit, kvalitu posoudíme až za 5 let, jak správně říká Petr Kočařík v našem interview.

A co nás čeká? Zemědělství je práce z velké míry založená na rutině, protože přírodní rytmy se opakují a náš život je tomu podřízen. Mnoho lidí hledá únik z rutiny, protože jim připadá nudná. Je na ni nahlíženo jako na něco špatného. Mně rutina, tedy ta zemědělská, vyhovuje. Řídí můj život. Dokážu si v ní úplně s přehledem najít momenty, které rámec rutiny výrazně překračují. Každodenně.

Rutina je důležitější, než si dokážeme přiznat. Drží nás v určitých mantinelech. Drží nás v soustředění se na to, v čem můžeme vynikat. O to vzácnější je potom vykročení mimo ní.

Naše rutina říká, že po sklizni je potřeba dodělat spoustu práce, na kterou nebyl během vegetace čas. Zároveň je potřeba připravit vinice na zimu, někde provést orbu, někde naopak nezasahovat.

Čeká nás vyklučení cca 2 ha vinic, které z našeho dnešního pohledu nenesou plody, které chceme sklízet. Zároveň nás čeká příprava dalších pozemků, kde budeme na jaře příštího roku naopak vysazovat novou révu.

Nikdy nekončící oprava šató se taky opět hlásí o slovo. Čeká nás spousta návštěv, které to všechno chtějí vidět na živo. (Tady kdyžtak návod, jak se k nám objednat na audienci.) To vše za tichého, už ne tolik pravidelného zvuku pomalu dokvášejících letošních vín.

A co nás čeká ještě, protože dny jsou kratší a kratší – čas na nás samotné, na rodinu, na četbu, zapalování krbu, setkávání a cestování. To jsou přesně ty momenty mimo rutinu. Je jich málo, ale o to jsou vzácnější a důležitější.

Jo a ještě jedna důležitá věc, proč je pro mě toto období důležité a oblíbené. Je zima a patro baží po červeném víně. Kdyby na světě měla být jenom jedna barva vína, tak pro mě by to byla určitě červená. Hraju za tým červených.

Dejte si něco dobrého červeného a užijte si zimu!