Jak mě Eben Sadie naučil vinařskému subtrakcionismu

Tenhle text vznikl u láhve Treinspoor 2023 od Sadie Family Wines z jihoafrického Swartlandu. WEB (Mimochodem, skvělé jméno vinařství, které velmi jasně říká, že to není projekt jedněch rukou, ale celé rodiny. Velmi sympatické).

100% Tinta Barroca. Odrůda, která má původ v portugalském Douru a hraje důležitou roli v blendu pro portské. Do JAR se dostala v první polovině 20. století, kdy zde byla fortifikovaná vína velmi populární. V tomto případě staré keře, pěstované jako bush vines / gobelet.

Ihned po otevření bylo jasné, že jsem láhev otevřel příliš brzy. Tato nekompromisní, stoprocentní Tinta Barroca pochází z jediné,více než padesátileté vinice ležící u staré swartlandské železnice.

Estetika vína je hluboce rustikální, divoká a až asketicky čistá, bez jakéhokoli nánosu nového dřeva nebo podbízivé ovocnosti. V jeho projevu dominuje syrová elegance, zemitost, vůně čerstvě otevřené země, grafitu a drceného kamene.

Na patře působí nesmírně energicky, přímočaře a maskulinně, přičemž si zachovává překvapivou vnitřní svěžest a napětí. Svou pevnou, křídově sevřenou strukturou tříslovin a vertikální stavbou může připomínat některá slavná vína z Piemontu: stejně jako velká Nebbiola nabízí podmanivý kontrast mezi jemnějším, světlejším vzhledem a obrovskou, svíravou mohutností v dochuti.

Aromatickou komplexností a divokostí zas připomene některá vína z Cornasu – určitý detail mi připomíná některá vína od Thierry Allemanda – nebo nej tradiční zástupce z portugalského Doura, jako je Charme od Niepoorta.

Je to hluboce intelektuální a charakterní víno stvořené pro milovníky čistého terroiru, které má před sebou dekády bezchybného zrání.

Právě zážitek z Treinspooru mě přivedl k myšlence, jak zásadně Eben Sadie definuje estetiku vína skrze koncept subtrakcionismu – tedy umění záměrného a radikálního odebírání prvků, aby se obnažilo samotné jádro.

Tato myšenka rezonuje s hnutími, která v umění i architektuře hledala absolutní čistotu formy. Připomíná to přístup japonských mistrů hnutí Mono-ha ze 60. let, kteří odmítli tradiční západní koncept tvorby jako „přetváření hmoty člověkem“. Umělci jako Lee Ufan namísto toho brali surové, netvarované materiály – balvany, žulu, sklo nebo ocelové plechy – a pouze je uváděli do vzájemných minimalistických vztahů.

Stejný princip subtrakcionismu najdeme v poválečném brutalismu nebo v čistých betonových strukturách Tadaa Anda, kde absence jakéhokoli dekoru přenáší veškerou estetickou váhu na texturu surového materiálu a hru světla a stínu.

V estetice vína funguje subtractionismus analogicky. Víno přirozeně disponuje vlastním jazykem, který je však často překryt vrstvami vnějšího estetického šumu. Sadie odebírá vše, co by mohlo rozptylovat pozornost od detailu. Tím, že ke zrání nepoužívá nové dubové sude, se estetika posouvá od prvoplánové aromatiky směrem ke strukturální přísnosti.

Když se napijete Treinspooru, nehodnotíte líbivou kompozici, ale vnímáte mikrodetaily: křídové napětí na patře, zemitou zrnitost tříslovin, slanost a vertikální stavbu chuti.

Absence maskování dovoluje vnímat architekturu ročníku a místa v její nejčistší, surové podobě.

Tato lekce radikálního odebírání mě okamžitě navedla na stopu dalších světových tvůrců vína, kteří sdílejí stený puristický kód a odmítají jakoukoli snahu o podbízivost.

Podobnou strukturální nekompromisnost a syrovost žuly vnímám v legendárních lahvích od Jean-Louise Chavea z Hermitage, nebo u tradičních, těžko uchopitelných Barol, která ignorují moderní dřevěnou kulatost. Všechna tato vína, stejně jako Sadieho Treinspoor, vědomě rezignovala na hlasitou ovocnou tvář, aby odhalila krystalické materiálové napětí.

Tento posun mění také roli samotného konzumenta. Očištěním vína od vnějších efektů mizí prostor pro pasivní konzumaci a nastupuje nutnost aktivního pozorování.

Subtrakcionismus vyžaduje jiný druh pozornosti – nutí nás zpomalit a přizpůsobit se vnitřnímu rytmu vína, nikoli našim okamžitým smyslovým požadavkům.

Estetický zážitek se tak přesouvá z roviny okamžitého uspokojení do roviny kontemplace, kde se i zdánlivá přísnost stává fascinujícím materiálovým detailem.

Treinspoor 2023 mě nakonec naučil nejdůležitější věc: přenastavit vlastní měřítka. Hodnota vína neroste s tím, jak moc křičí na mé smysly, ale jak hluboko mě dokáže vtáhnout do ticha, ze kterého vzešlo.

Uvědomil jsem si, že skutečná krása se neschovává ve vrstvách, které do vína otiskl člověk, ale v tom, co zbylo, když jeho ego ustoupilo do pozadí.

Odcházím od téhle láhve s vědomím že nejkrásnější vína nejsou ta, která mi dají okamžité odpovědi, ale ta která mě donutí klást si ty správné otázky.